V květnu 2012 umřel můj děda, Vladimír Jaroš. Při probírání věcí, které nám po něm zůstaly, jsem narazila mimo jiné na útlý červeně tečkovaný starý školní sešit nadepsaný "ZÁZNAMNÍK HISTORICKÝCH DAT - Daniela a Vladimír JAROŠOVI". Zde se děda v roce 1995 (po smrti babičky), pokusil zachytit vzpomínku na své a její předky, vše k čemu měl materiál, nebo útržky ze svých pamětí.

Sešitek jsem pročetla a zjistila jsem, že mne ta historie začala zajímat, a že chci proniknout ještě hlouběji. Přeskočila jiskra zaujetí. 

Genealogie mne pohltila, propadla jsem tomu detektivnímu pátrání. Tak vznikl můj záměr udělat všechno, co bude v mých silách, abych naši minulost alespoň ve vzpomínkách zachovala: co nejhlouběji, nejpřesněji a nejúplněji. Chtěla bych zachytit a předat vše, co jsem s mravenčím úsilím vyhledala - všem, které to bude zajímat.

Archivy, matriky, gruntovnice, urbáře, poznámky, fotky, smlouvy, vysvědčení, mapy, kroniky. Tisíce údajů, často neúplných a bolestně nepřesných, desítky možností. A jména, stovky jmen s jedním společným příjmením. Každé jméno je mi důvěrně známé, znám ty osoby, které jsem nikdy nespatřila, spojuje mne s nimi částečná znalost jejich osudů, které se táhnou stovky let do dávných dob, s každým jménem ožívá před mým vnitřním zrakem příběh z dávné minulosti.

Tyto stránky ať jsou vzpomínkou na ty, kteří tu už s námi být nemohou.

Zároveň bych je chtěla věnovat svému tátovi Pavlovi a svému strejdovi Vladimírovi. 

Děkuji všem, kteří mi při mé práci pomáhali.

Michaela Strakošová rozená Maturová